O Lumixu a Lily

10. srpna 2011 v 15:45 | Dephoe |  Témata ®
Onehdá, když byl svět světem, všem a hlavně dětem. V dobách kdy mládež snila jak by čas zastavila, myšlenka se zrodila. Jeden chytrý pán toho dne dal světu obraz, stvořil stroj jež zastavil čas. Lidé jásali, děti plakali, všichni ohromeni štěstím se zalykali. Nemělo to dlouhé trváni a lidé měli i přístroj vlastní, kterému vše co do cesty mu vpadlo, to se do objektivu vsáklo. Znenadání fotky se jim kupily, v alba si je vkládali. Tak to bylo mnoho let, nez digitálek spatřil svět. Rok za rokem utíkal, tak rychle jak by si málokdo přál, avšak pokroku fotek jedině prospíval. Však jinak by se Lumík nezrodil, kdyby svou historii neprožil.

PANASONÍK Lumíx DMC-TZ18 narozen v zemi Asijské, kompaktík co stvořen byl pro ruce lidské. A jak už to tak bývá se mnoha dětmi na baterky, putoval z Číny do České Republiky. Pár dní pár nocí putování, v krabici. I pár chvil smutku prožíval ve vitríně obchůdku v ulici. I z nenadání? Že prý dívka se po něm shání. Nedalo tomu dlouhé trvání ani, a už ležel v tašce mladé paní. A v ten den jež byl v život uveden, zapnut a vyzkoušen, v ten den byl jeho příběh započten.

Dny v noce se prolínaly, sny v činy se střídaly a nikdy nestalo se, že by ti dva netvořili svět v obraze. Lily jak se jmenovala ona slečna, měla touhu vše zachycovat. Ona věděla, že slova jsou věčná, ale díky foťáku mohla o to lépe vzpomínat. Lumík cítil se pln nadšení, kdykoli, kdekoli když byl aktivní. Nebylo chvíle kterou by společně netrávili, všude ona a on, ti dva jež měli v sobě touhy sklon. I nastala chvíle, kdy Lily toužila mít vyšší cíle, nejen pouha fantazie, ale reálný plán jež zachytí cokoli co kde žije. Toho času prázdninového, zabalila pár svých švestek, do rukou svého milého a vyrazila vstříc zachycení vzpomínek. Putovali krajinou, přes pole, řeky, hory a lány, bezhlavě fotily se žádnýmy plány. Nic nebylo předem dané, vše jen spontáně vytvářené. Tu a tam lumík zlobil, avšak jen nabít stačil. Vše plynulo poklidně, plno kras kolem nich, vítr vanul i ten déšť sprchnul, ale na rtech smích. I schyloval se konec prázdninových chvil, a tak Lily od bláta s Lumíkem jež se naposledy vybil, čekali na vlak, už jen tak. Od návratu do domova, vzpomínali zas a znova. Každy podvečer chodívali do města, však krás jest tam též spousta. A jak se ví, že kde je rušno, tam je nebezpečno. Lily byla obezřetná vskutku, fotila všímajíce si každého koutku. Tu zastavila u výlohy kde měli věcí stohy, Lumíka v ruce, o tom co si koupí přemýšlíce. Neváhala ani chvilku a v mžiku měla prázdnou ruku.
Náhle zvolala: "Zloděěěěj chyťte ho prosím".
Lumík ovanut větrem při běhu zloděje, kolem lidí jež nevědí co se děje. Tu jeden pán pochopil situaci a zastavil loupežníka na ulici. Dal mu pár ran na chrup, a pak odebral mu lup. Lily už ztrácela naději, vsak lidé pomoc ji nedají, jen hloupě koukají. Najednou blížil se k ní muž pln úsměvu, ale Lily nebylo do zpěvu. Stála tak nehybně, smutně a bezradně.
"Slečno, to je vaše"? Ozvalo se od blížícího se pána jež v rukou držel aparát.
"To né, to se mi musí jenom zdát" pomyslela si.
Pak zvedla zrak a odvětila "Ano to já okradena byla".
"Tu máš a nesmutni už" řekl muž jež se poté otočil a odešel.
"Děkujííííííííí" zaznělo řevem do dálky hláskem mladé slečínky.

Od té chvíle kdy se stalo co se stalo, vše jinak bylo. Lily dávala si pozor nad každý obzor. Malý digitálek z toho byl taky dosti v šoku, za nic na světě by neopustil svou majitelku. Ti dva od rána do večera měli pro sebe slabost, vsak pojila je vzájemná radost, o to více po zážitku z ulice. Vše co fotili do notebooku vkládali, složky se jim hromadili, zážitky jen kupily. Ačkoli Lumík byl trochu smutný, vsak v paměti jeho se pořád něco mění, nic na pořád tam není. Přec byl ale rád, že používán je pořád. Jednou Lily napadlo, že fotit nebe by se taky mohlo. A tak večera jednoho lehla do parku malého, krásného a rostlinstva plného. Lumík nabit vstříc novým zážitkům, připraven ku temným snímkům. Ku obloze spolu vzhlíželi a fotili.
"Hvězda padá, přej si něco Lumíku" řekla foťáku.
Moc času na to neměl, ve vteřině ovšem věděl, že navštívit svou rodnou zem by chtěl. Dny jež poté následovaly, jistým stereotypem byly. Lumík fotil a fotil a fotil, prstík Lily se potil. Tu náhle jednou od maminky během malé chvilky, naskytli se dvě nabídky. Že chtěla by s dcerou jet na výlet, někam za hranice, poznat svět, jet ku Číně či Americe. Tu podzim se blížil a rozhodnutí jež padlo značně Lumíka zaskočilo.
"Mami já chci jet do Číny" s jistotou vykřikla Lily mamince, a že Velkou čínskou zeď vidět chce.
Lumík samým štěstím vybil se, však sen jež měl, splnil se.

Každý stroj,
má též svou duši.
Svůj životní postoj,
a to málokdo tuší.

Cesta na Východ země, byla dlouhá, ale klidná víceméně,. Tu a tam se Lumík znavil, když při letu pořád fotil. Vsak fotky shůry ještě neměl, ani mraky v kterých letěl. Při přistání plno nadšení, ze země jež znamenalo snů splnění. Maminka a Lily slov neměly, ze všeho kudy putovaly. Problém ovšem náhle byl, že se Digitálek rozbil. Naštěstí tomu bylo ke konci výletu. Poté po návratu, byl ku místu kde byl nakoupen odnesen. Trvalo týden než byl opraven a ku životu opět připraven.
"Pouhá srdce zástava, u které nebyla problémem oprava" Bylo psáno na papíře od pana opraváře.

Při návratu k Lily, oba na vše vzpomínali. Krásné chvíle, splněné sny a cíle, fotek na tisíce prohlíželi dlouhé noce. Lumík kterému splnilo se přání ku jeho neočekávání, vskutku děkoval každým snímkem všem, že mohl navštívit jeho zem. Ačkoli se mu rodný kraj moc líbil, si poté co se rozbil, v duchu slíbil, že by nikdy Lily neopustil. A jak se stalo, že srdce jeho bylo oživeno, toho velmi potěšilo a nikdy nezaváhal o slibu jež si dal. A tak svět točil se dál, Lumík se s Lily jen a jen smál a užíval. Spolu kráčeli světa krajem, snímali vše co pro ně bylo rájem. A od těch dob až doposud, tvoříce si svuj osud, žili ti dva v opojení, všeho jež se při focení v krásu mění.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leeven Leeven | 10. srpna 2011 v 23:09 | Reagovat

<3 O:)

2 ramy ramy | Web | 11. srpna 2011 v 13:56 | Reagovat

to je predpokladám rozprávka do Veľkej foto súťaže, však? :). inak skvelé, nechápem ako si to celé dokázal zrýmovať. vidím, že konkurencia je silná :D. držím palce :)

3 dephoet dephoet | Web | 11. srpna 2011 v 15:07 | Reagovat

[2]: Áááááno =o). Teší ma, že si to celé prečítala :D:) A že sa ti to páčilo! Ďakujem :)!rýmovanie mi nerobí moc problém :D..... Hodně zdaru i tobě :)

4 LuCíí LuCíí | 12. srpna 2011 v 22:44 | Reagovat

Tak to bych nikdy.. nikdy nenapsala. Zrýmovat to tak aby to dávalo smysl.. to by bylo pro mě nemožný :D. Talente! :) :-P

5 dephoet dephoet | Web | 12. srpna 2011 v 22:46 | Reagovat

[4]: Tak to mě tedy moc tesi tato poklona :) Talent nvm ale dekujuu moc :D:)

6 Terezka Terezka | 14. srpna 2011 v 21:59 | Reagovat

Komentíšek? Racionální a duchaplný? Tak tedy.. "Velmi pěkné" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama